Vláda v touze být populární vede státní důchodový systém k likvidac

Vláda socialistů a populistů se rozhodla v oblasti státních důchodů nečinit nic. Dohodli se, že od roku 2017 přetřou ty „vrzající vrata“ z modra na zeleno. Neprozíravě se rozhodli dát KO II. pilíři, levým hákem reálně existujícím úsporám na stáří přímo na solar plexus. Pro více hlasů ve volbách se rozhodli popřít realitu. Většinu voličů odborný názor k jejich škodě vůbec nezajímá.

Je krajně varovné, že ani úplným zastavením valorizace důchodů by se státní důchodový systém dlouhodobě nestabilizoval. Ekonomové připravili model, ve kterém úplně zastavili valorizaci důchodů, při 2% inflaci by se její reálná výše každým rokem o stejnou výši propadala. Vyšlo jim, že do roku 2040 by se systém sice stabilizoval, ale po roce 2040 by se i tak začal systém dramaticky propadat do stále hlubších deficitů. To jen tak na úvod.

Naděje na záchranu státních důchodů teoreticky stále existuje

Snad podle všech renomovaných studií, které vychází z nejpravděpodobnějších demografických prognóz, vyplývá pouze několik málo možností, jak současný státní důchodový systém v dnešní podobě ještě zachránit. Jděme rovnou na věc. Jednou z možností je prý zavést rovnou 30% DPH (ta by mohla ufinancovat důchody), nebo snížit postupně během 25-ti let důchody na pouhých 20% průměrné mzdy. Také je možností posunout odchod do důchodu po 70-ce a zastavit valorizaci. O zoufalém návrhu odborářů zachránit státní důchodový systém výrazným přísunem imigrantů (a jejich mešit), nemá smysl brát vážně. Poslední možností je ještě více zdanit práci. Toto je ale kontraproduktivní, protože by to vedlo ke snížení zaměstnanosti a menšímu výběru pojistného.

Na koho zbude černý Petr

I současní důchodci to již pochopili, je prý jejich největší starostí, aby to stát ještě pár let vydržel a zkrachoval až po jejich smrti. Také oni o nepříznivém demografickém vývoji ví, pouze si myslí, že hledání řešení se neslučuje s jejich zájmy. Všichni také tuší, že má-li státní důchodový systém fungovat, musí být příjmy a výdaje na důchodovém účtu dlouhodobě v rovnováze. To se hrubě neděje posledních několik let a ještě hruběji dít nebude, pokud jednoduše jako nyní strčíme hlavu do písku jako pštros. Na kterou generaci ten černý Petr zhroucení státních důchodů zůstane, se již ví docela dlouho. Z prognózovaných trendů je tak jasné, že „státní důchodová pyramidová hra“ míří do svého finále. Systém stále s hlubokými deficity funguje, přijde ale doba, kdy se najednou zhroutí jako domeček z karet.

Tvrdě jste pracovali? Na férový důchod zapomeňte

Je pouze škoda, že na férový státní důchod může zapomenout střední třída a dnešní mladí. Buď jste bohatí a stát potřebovat nebudete, nebo sociálně potřební a sociální dávky vás v sociálním státě neminou. Zbytek lidí může na férový důchod zapomenout a čeká je (pokud vsázejí pouze na stát) závěr života v naprosté chudobě. Budou si muset celý život spořit z čisté mzdy, tedy z jejich krvavě zdaněné práce, kdy na každou stokorunu čisté mzdy musíte stokorunu vydělat státu. Tím zdanění vydělaných peněz nekončí, pak následují spotřební daně, DPH, atd.

Je tedy mnoho důvodů, proč rozklad státního důchodového systému dříve či později nastane, uvedu jen několik významných:

- deficit na důchodovém účtu je letos kolem 50-ti miliard, což je polovina celého deficitu veřejných financí. Zlepšení se nečeká, tudíž dříve či později někoho napadne, že důchody na dluh jsou nemorální, nemravné vůči dalším generacím. Systémy, jejichž příjmy nepokrývají výdaje, míří dříve či později k zásadní korekci nebo častěji rovnou k bankrotu. Je pouze otázkou času, kdy si lidé uvědomí, že dluhy platí oni, nikoliv slibující politici.

- zdanění práce máme jedno z nejvyšších v Evropě, ale i na světě. Dříve nebo později někoho napadne, že by stát měl podpořit zaměstnanost a zajistit větší globální konkurenceschopnost ekonomiky a růst životní úrovně pracujících. Pouze prací a její produktivitou se vytvářejí hodnoty. Spotřebováním vytvořených hodnot není jejich tvorbou. Hodnoty se nevytvářejí přerozdělováním vytvořeného nebo snad čerpáním dotací, to ani omylem. Tak vysoké a nemorální zdanění práce není obvyklé nikde na světě (ani v Americe, ani v Asii, tedy ani v Číně, ani v Rusku či jinde) vyjma stagnující a vymírající Evropy. Z nižšího zdanění práce poplyne státu logicky méně peněz na důchody. Ta doba se rychle blíží, pro pracující bohudík.

- nejkvalifikovanější odhadem přibude za 30 let 1 mil. důchodců a ubude 700 tis. pracujících. Střední věk dožití se prodlužuje. Jestliže stát rezignoval na reformy a nebude posouvat odchod do důchodu, bude na 1 důchodce klesat podíl z finančních možnosti státu.

- neschopnost Evropy realizovat reformy a krotit dluhy je zarážející. Francie, Itálie, Řecko, Portugalsko, částečně i Španělsko jsou čím dál víc předlužené a jsou na hraně bankrotu (ano, mluvíme o roku 2014, nikoliv 2008 či 2009). Dokonce i Německo se v posledním kvartálu vyhnulo recesi jen velmi těsně. Zbytek EU roste pouze o přírůstky nového dluhu. Také Česko míří rychle k 2 bilionové hranici zadlužení. Další recese v líné, předaněné, přeregulované a zbyrokratizované Evropě přijde co nevidět. Socialismus v EU nemůže trvat věčně, každá další recese bude hlubší než ta předchozí s dopady zejména na ty, kteří se bez socialismu neobejdou (nebo už obejít neumějí). Například Řecko v krizi snižovalo důchody o desítky procent (stejně jako platy státních zaměstnanců či výdaje na sociální dávky), ostatní země dávají na výdajové straně rozpočtu přednost úrokům z veřejného dluhů před rozumnějšími výdaji.

- do důchodu budou mířit lidé/voliči (zejm. živnostníci) s minimálním nárokem na státní důchod nebo lidé, kteří svými úsporami nebudou nezbytně odkázáni pouze na státní almužnu. V delším období lidí (a voličů) závislých na státních důchodech a jejich valorizaci bude klesat. Budou tedy i vlády, které nebudou mít důchodce jako svou nejvyšší prioritu.

Politici slibují, že slíbí důstojný důchod. Za lhaní se u nás bohužel do kriminálu nechodí

V důchodu se o nás prý i s minimem soukromých úspor postarají. Jak jinak než přerozdělením z cizího. Doufají, že za přidání 200 Kč důchodci pak udělají cokoliv, přijdou k volbám a budou je volit. Politici slibují, že nám slíbí důstojný důchod, přestože v době údajné výplaty budou možná už desítky let po smrti. Prý se zdaní budoucí generace. I další generace budou tedy rukojmí vlády, její ochoty utrácet a síly uplácet je na úkor pracujících.

Je pravdou, že životní úroveň důchodců se za poslední čtvrtstoletí nezvyšovala, zlepšení v reálných cenách je minimální. Před 25-ti lety byl průměrný důchod téměř 60% průměrného hrubého platu, dnes něco přes 40%. Vyhlídky jsou dále mizerné, pokles tohoto poměru za stejnou dobu o dalších 20% je naprosto reálný.

Všechny peníze na důchod dát státu utratit anebo část uspořit a investovat?

Pro mladého člověka platí, že na každou uspořenou 1,000 Kč za 40 let (již při výnosu kolem 2,5% ročně) připadne zhodnocení ve stejné částce 1,000 Kč. Polovina úspor na stáří je tedy bez práce. Naopak stát za stejné období 40-ti let mladým tu samou částku s největší pravděpodobností zhodnotí tak, že z ní více než 500 Kč vezme, v případě bankrotu samozřejmě ještě víc. Mluvení o černé státní důchodové díře pro mladé je naprosto na místě. V případě smrti celoživotní platby navíc propadnou státu, nikoliv rodině. Ani výrazný růst produktivity práce to nemůže nezachránit. Otáčející se demografická pyramida je neúprosná.

Těžko tedy říci, jestli státní důchody budou. Nějaká almužna nejspíše ano. Je ale naprosto jisté, že peněz bude rychle ubývat. Přitom vlastní soukromé úspory 300 Kč měsíčně téměř nic neřeší, pes je zakopaný v o řád vyšších platbách na státní důchodové pojištění (jde o cca 7,000 Kč měsíčně u průměrné mzdy).

Stát přerozděluje stamiliardy pro důchody bohatším

Vláda chce logicky nerozporované penzijní připojištění (III. pilíř) převést z fixních příspěvků za dobrovolné úložky převést na %-ní bázi. Za 4% vlastních úspor (např. 1,000 Kč) přidá 1% (250 Kč). Nikdo mi ale nevysvětlí, v čem je 4+1% lepší než 2+3% dle II. pilíře (vlastní/státní příspěvek).

Proč také stát musí přerozdělovat stamiliardy pro bohatší lidi je opravdovou záhadou. II. pilíř je výhledově solidární zejména v tom, že těm bohatším bude v budoucnu krátit státní důchody a tedy více státních peněz by mohlo zůstat na chudší. Bez II. pilíře ale budou rovnější důchody protiústavní.